Konzultantka a lektorka ve společnosti Gradua-CEGOS, s.r.o.
Lektorka soft skills, konzultantka, personalistka, koučka, maminka dvou malých holek, vášnivá cestovatelka a potápěčka a ukázkově typická zástupkyně Generace X.
Vystudovala Technickou univerzitu v Liberci, ale technickému oboru se vlastně nikdy nevěnovala, protože ji ihned po absolutoriu zlákala práce s lidmi a personalistika. Ekonomický vhled a znalosti v oblasti řízení podniků a hlavně řízení lidských zdrojů pak získala během studia MBA na Sheffield Hallam University a hlavně praxí. Manažerské schopnosti získala během své praxe v obchodních a výrobních firmách.
Od roku 2010 pracuje jako lektorka, konzultantka a koučka také s firemními klienty, vede semináře, projekty, pracuje s jednotlivci i skupinami a vystupuje na konferencích nebo na odborných setkáních. Stále je zaměstnaná v oblasti personalistiky a managementu, pracuje též jako personální ředitelka malé IT společnosti.
Programy, které vede, se snaží vždy maximálně upravit na míru skupině, která se na školení sejde. Líbí se jí, když si lidé v učebně navzájem lidsky "sednou" a hezky spolu ladí a spolupracují a vazby, které si vytvoří na školení, si pak přenášejí i do pracovního života.
Věří v nekonečný potenciál každého z nás a ráda posouvá hranice své i svých svěřenců. A přitom se moc snaží, aby to všechny okolo alespoň trochu bavilo.
Kurzy, které u nás lektorka vyučuje:
"Paní učitelko, k čemu nám tohle v životě bude?" Zeptá se někdy naše Klára ve škole. Když není spokojená s odpovědí, je vymalováno. V tu chvíli jí ten předmět přestane bavit. Dospělí to mají stejně, nevěříte? Je tomu tak. Povím Vám krátký příběh.
Vybíhám do patra. Vždycky jsem si myslela, že HR oddělení má být oddělení, které je přístupné lidem. Tady ale vidím dvojí skleněné dveře a za nimi plnou čekárnu. Jako u doktora. Cítím puch cigaret a taky potu, v místnosti je horko, tím jak je nacpaná lidmi. Lidmi nebo pacienty? Vypadá to, že "pacientů" je tu víc než dost. Nikdy nedejte na první dojem, vtloukali nám na fakultě do hlavy. Tak jo.
Pamatuji si to jako včera. Hodiny ukazují 5:55 ráno, já stojím na vrátnici u turniketu při vstupu do výrobního závodu svého prvního "vážného" zaměstnavatele. "Vážného" proto, že to má být moje první opravdová práce po vysoké škole. V oboru, který jsem vystudovala. V personalistice. Jsem nervózní. "Jdete moc brzy", říká mi laskavě, ale trochu ironicky vrátný. "Brzy"?, divím se, "mám v šest začít."
| Listopad 2024 | ||||||
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
20
|
||||||